Deník Zombivce - 8

Dotočná a Presskit

Jak jsem již napsal v minulém deníku, natáčení sice pro mě a pro většinu ostatních skončilo, nicméně mě čekala ještě jedna milá povinnost. A to zúčastnit se dotočné, nebo-li závěrečné pitky na oslavu konce natáčení. Vybaven velkou žízní a hladem jsem večer vyrazil směrem ke Karlovu mostu. Někde tam se mělo nacházet restaurační zařízení, v němž se měla celá akce konat. Cestou tam jsem naštěstí narazil na kameramana Jaromíra a produkční Vlaďku, takže jsem nemusel dále hledat v mapě. Pod zručným vedením Vlaďky jsme sice jednou špatně odbočili, ale nakonec jsem dorazili k pípě v pohodě. Po otevření dveří mě uvítal pach mrtvol (byly tu totiž skoro všichni zombivci), a děsná tlačenice. Jelikož jsem byl prokřehlý, dal jsem si čaj, a abych nevybočoval z řady chlastajících, tak sem do něj vrazil velkého ruma. A nezůstalo u jednoho. S panem Hajnovičem jsem si dal ještě jednoho na "vostro", a zazdil to velkou gamzou. Pak jsem se jal hledat něco k jídlu, protože těm rumům a pivu začínalo být v žaludku smutno. Po lehké večeři (dvojitý guláš, talíř uzených salámů a tři dorty) jsem se marně snažil probojovat k baru, kde stála masa lidí toužících taktéž něco prolít hrdlem. Své snažení jsem tedy na chvilku vzdal, a koukal se na narychlo připravenou TV, ke které byla připojena digitální kamera, ze které byly pouštěny vybrané natočené scény. Když jsem se nakonec procpal k baru a rozhodoval sem se co si objednám, vše za mě mezi tím vyřešil Netopejr, který otázkou "Dáš si s náma taky?" rovnou objednal tequilu i pro mě. Mezi tím, než nám jí nalili, nás naučil fígl, jak zpestřit chuť soli na ruce, a to tak, že jí pokapal tabascem. Chutnalo to výborně, a možná proto jsme k té jedné přidali dalších sedm. Když obsluze tequila došla, byl jsem rád, poněvadž jsem zřejmě dovršil své míry, a tak jsem se šel raději projít. Není nad nádhernou procházku noční Prahou, zvláště když bylo pod nulou a já měl na sobě letní bundičku. Ještě že jsem otužilec. Když jsem se vrátil, hospůdka byla prázdná a Marek Dobeš pomáhal obsluze zvedat židle. Tak jsem také jednu zvedl, aby se neřeklo, vzal si na cestu energetický nápoj a hurá do noční tramvaje, kde jsem se s Markem hlouběji seznámili povídáním, kdo má rád jaké žánry a filmy. Slovo dalo slovo, a tak jsem ho s radostí mohl pozvat na lázeňskou oplatku do svého skromného příbytku.

Tiskové materiály, aneb Presskit

Když se Marek docpával šestou oplatkou, zapíjel to čajem, a loudil ze mě abych mu půjčil původní sérii Star treku, podstrčil jsem mu své "dílo", respektive články a recenze, které jsem doposud napsal. Nevím jestli to bylo kvalitou onoho materiálu, nebo spíše těmi oplatkami, se mě zeptal, zda bych pro něj a potažmo pro Choking Hazard nechtěl připravit Presskit, neboli tiskové materiály o filmu a jeho tvůrcích. Raději jsem hned souhlasil, než si to všechno rozmyslí. Poté mi dal kontakty na osoby, povětšinou herce, se kterými mám provést interview, a zajistit jejich profesní životopis. Docela mě ta práce chytla. Koho také ne. Setkat se face to face s takovými persónami jako je Jaroslav Dušek, Honza Dolanský nebo Ondřej Neff, a povídat si s nimi je skutečně zážitek. Všechno probíhalo v pohodě, tedy až na jednu hereckou výjimku, se kterou sem si nekápl do noty. Vyvrcholení mělo přijít v rockovém klubu Kain, kde se slavnostně uváděl trailer a videoklip k filmu, a kde jsem se měl setkat s Robertem Rosenbergem. Tak jako je Ondřej Neff, guru českého internetu, Jaroslav Dušek guru improvizace, tak je Robert Rosenberg guru českého porna. Povídání s ním bylo opravdu originální. Jeho názory a odpovědi na otázky si můžete přečíst exkluzivně pouze na tomto webu. Tak, a už mě nic nenapadá. Doufám, že Vás moje zážitky s natáčením filmu Choking Hazard, když už něco, tak alespoň nenudili. Přeji všem návštěvníkům tohoto webu, potažmo návštěvníku tohoto filmu příjemné hledání smyslu života a hodně zábavy.

Loučí se Zombivec Radek