Postprodukční týdny 2

aneb

Minicon

Zatímco Marek Dobeš tráví v těchto dnech každou volnou chvilku ve střižně a pracně tam rodí každou minutu Choking Hazardu, my z jeho okolí jsme podarováváni neméně záslužnými úkoly. Jeden z nich jsem dostal, když jsem v sobotu 15. listopadu společně s ostatními přišel okolo poledního k Markovi domů na pravidelnou poradu. Marek úřadoval pod stohem papírů za svým stolem, a jen tak mimochodem během svého úkolovacího monologu prohodil: "Dnes je v technickém muzeu ten Minicon. Máme tam prezentaci, ale já tam nemůžu. Mám střižnu. Petře, jdi tam ty a zařiď to." Poté, co jsem nesměle namítl, že pakliže tam nebude on, návštěvníci mě coby nedostatečnou náhražku ukamenují, pouze lakonicky dodal. "To zvládneš, poper se s tím." Popral jsem se, a získal návdavkem Štěpána Kopřivu. V hloubi duše jsem se uklidnil, že jako jeho sidekick nebudu mít zodpovědnost za případný neúspěch, aniž bych tušil, že právě přítomnost tohoto člověka mi přivodí trauma. Ale nepředbíhejme. Poctivě jsme se na to připravili. Opravdu poctivě. Z jedné videokazety na druhou jsme pracně překopírovali několik minut vybraných záběrů (dočkáte se jich i na netu) pro účely přednášky, a vyrazili jsme. Cestou v metru jsme si krátili čas vyprávěním historek. Štěpán zahájil veselou o odposlechnuté debatě homosexuálů na Kavčích horách a já kontroval neméně vtipnou o telefonátu s jedním známým, při jehož konci jsem se dozvěděl šokující pravdu. A pak jsme společně vyprávěli našemu třetímu společníkovi zážitek s jednou naší herečkou, během kterého jsme se dozvěděli, že ona homosexuály nemá ráda. Kdybych věděl, nakolik se toto téma usídlí Štěpánovi v hlavě, převedl bych ho radši na kvalitu pitné vody nebo cokoliv jiného, žel nestalo se. Za necelou půlhodinku jsme už stáli na pódiu v sále Technického muzea na Letné, a zahajovali jsme přednášku. Přítomni jsme byli my dva, s námi za debatní stůl zasedli i Ondřej Neff, Walker Procházka a Vlado Ríša. Já jsme to celé uvedl, představil nás i film, a předal slovo Kopřivovi, který měl uvést ukázku. Nevím, co se tomu člověku honilo hlavou, ale předsevzal si, že zahájí svoji řeč nějakým vtipným bonmotem. Snad si na nic jiného nevzpomněl, snad to měl být nějaký druh pomsty za tu řadu nocí, kdy jsme spolu sdíleli pokoj v motelu Zálesák (během kterých mě obracel na břicho), ale vypravil ze sebe neuvěřitelnou větu, ve které mě představil jako homosexuála. Účel to splnilo. Posluchači se smáli, Neff si o kousek odsedl a mě Štěpán na několik minut totálně odboural. Než jsem měl možnost reagovat, zhasla světla a měla přijít ukázka. V nastalém chaosu se naštěstí na jeho proslov zcela zapomnělo. Místo slibovaného zombie masakru se na plátně objevil Johny Depp a několik minut si tam hrál na mafiána. Zatímco mě a panu vtipnému stékal pot po zádech a propadali jsme panice, diváci to celé zřejmě považovali za připravenou scénku a trpělivě čekali. Dočkali se ve chvíli, kdy nám došlo že sice máme pravou kazetu, jen jsme ji nepřetočili. Po nápravě se diváci dočkali, a shlédli ukázku po které se nám dostalo bouřlivého aplausu. Faux paux bylo zapomenuto a dál se prezentace vedla v seriózně mystifikačním duchu, v němž jsme oznámili kandidaturu CHH na mezinárodní filmový festival v Zimbabwe a určili cenu připravovaných reklamních figurek zombivců s vyjímatelnými sekyrkami. Pánové herci se podělili o veselé historky z natáčení (smrděly hajzly), podělili jsme se i my (přijela policie a pomáhala Baldýnskému najít klíčky od auta) a společně jsme okomentovali předváděné fotografie. Stihli jsme toho za tu hodinu hodně, a nebýt Štěpánovy pozdní lítosti a snahy uvést mou orientaci na pravou míru, snad by se zapomnělo i na tu hru falešnými kartami na začátkuJ Takto se pouze správce našich stránek dočkal toužebně očekávaného skandálu.

Petr Macek