Postprodukční týdny 5

aneb

Nosferatu

S Markovým příkazem "Nahoďte zpět kola osudu!" jsme já, Štěpán Kopřiva, a řidič Zdeněk Kotek vyrazili o sobotním večeru do Brna, abychom pokračovali ve šňůře festivalových prezentací Choking Hazardu. Po zajištění hned několika různých typů nosičů a s různými verzemi ukázek pro všechny případy, jsme okolo páté odrazili od břehů Vltavy a zamířili k něčemu, co teče v Brně.

Cesta byla veselá, pro ty, kteří pamatují lesk a slávu sdružení Rigor Mortis, snad ani nemusím vyprávět, jak moc veselá byla. Pro ty, kteří nevědí: RM byla směska literárně velice talentovaných individuí, která vydala několik povídek, a v mezidobí se bavila tím, že se její členové vzájemně co nejtvrdšeji uráželi. Jak Štěpán moudře pravil, po šesti letech takovéhoto intenzivního tréninku se člověk jen těžko vrací do normální společnosti, a zažité zvyky občas vyplouvají na povrch v těch nejnevhodnějších situacích.

Snad právě to nás naladilo na filosofickou vlnu, ze které občas vyhřezávaly další a další moudrosti. Kvůli naší neznalosti brněnské infrastruktury jsme se s dalším moudrým zjištěním a šokovaným výkřikem "Brno není Praha!" ocitli na parkovišti místního obchoďáku, a Zdeněk si uvědomil, že není radno jezdit všude tam, kam zahne nějakej blbec před ním. Po nějaké době jsme se ocitli na nádraží. Sice jsme tam nechtěli, ale bylo příjemné být někde, o čem jsme věděli, že je. Na nádraží byla i mapa, která nám prozradila polohu Kina Art, kde se měla prezenčka odehrávat.

Já se taky podle map moc neorientuju, takže jsem bral cestu křížem krážem Brnem jako vítané zpestření. Navíc bylo jasné, že okruh kolem kina se stahuje, a brzy na něj musíme narazit. Pomáhali nám i místní, kterým nepřišlo nijak zvláštní, že tři zasmušilí muži najednou prudce zastaví u chodníku, otevřou se zadní dvířka a v nich zvoucí ruka vábí dovnitř. Kromě jedné dívky, která nás s lakonickým oznámením "Ja nesu z Brna" nechala na holičkách. Co kam nesla nás nezajímalo, ale ona se s námi již nehodlala bavit a odkvačila pryč. Nepoznala asi, že jsme slavní filmaři. Bláhová!

Našli jsme. Kino Art je velice útulný kousek této moravské metropole, a Nosferatu se zdá být festival s velkou budoucností. Představují se na něm horrory střední Evropy, kam CHH patří jak žánrem, tak i místem vzniku. Byl to první ročník, ale přesto tam bylo neskutečné množství lidí, a mnoho z nich dokonce přišlo na naši prezentaci!

V devět hodin jsme tedy se Štěpánem zahájili naši forbínu, a pustili ukázku z Filmu o filmu (Coming soon na naše stránky). Poté, co jsem si chytře první otázku položil já sám, odvázali se i diváci a ptali se bez nucení. Padlo toho mnoho, i zábrany. Na přetřes přišla krev, švábi, štáby, myslivci, technika a jiné. Organizátor Luděk Janda nás nakonec musel utnout, a my odcházeli za potlesku. Kola osudu byla nahozena. Příště přijedeme zase. Štěpán si ještě od pana Březiny vyzvedl kotouč (takové větší CD) s Intelektuálem, který se tu také promítal, a mohli jsme se vrátit.

I cesta zpáteční byla příjemnější než ta minulý týden, nesněžilo, a tak se jelo rychleji. Na moje doporučení jsme se ale zastavili i v tom příjemném motorestu, kde jsme se všichni přejedli až do stavu malátné těžkosti.

Petr Macek