Křest DVD Choking Hazard, aneb jak jsem přežil a co jsem postřehl...

Přešlapoval jsem před Rock kafé, kde se akce měla uskutečnit, už dobrou půlhodinku před jejím začátkem a tak jsem si ještě hodil kolečko okolo bloku, abych si pročistil hlavu. I přesto jsem dorazil se znatelným předstihem, což znamenalo, že šatna zatím nepřijímala žádné ošacení. Půl hodinky se mi čekat nechtělo (i když jsem byl v pokušení), složil jsem tedy věci do svých rukou a sešel dolů do klubu, kde jsem si vyhlídl prázdné místečko poblíž plátna. Mezitím, co jsem uveleboval a prohlížel si okolí, se na plátně střídaly různé bonusy z disku (v tuto chvíli ztišené), Marek Dobeš neúnavně pobíhal sem a tam a po krvi lačnící diváci začali postupně naplňovat místnost. Rock kafé bylo pro akci dobře zvoleným, leč pořadatelé nejspíš malinko podcenili účast, protože se postupně využily nejen veškerá místa k sezení, ale i všechny centimetry na schodech. Ti mladší (a podstatně vizuálně extravagantnější) svůj problém s místem hravě vyřešili umístěním zadních partií na časem toliko prozkoušenou zem. Zde je nutno poznamenat, že jak mladí, tak podlaha, vyšli z tohoto setkání v zásadě spokojeni a bez výraznějších vnějších komplikací.

Jak se bar se postupně zaplňoval (a to doslova, což dokazoval mírně vyděšený výraz barmana), probíhala v druhém sále projekce filmu samotného. Ta se bohužel setkala s menšími technickými problémy, protože tak úplně nefungoval obraz. Je zajímavé, že mnohým divákům to začalo vadit až po několika dlouhých minutách. Během večera bylo toto nedopatření napraveno opětovnou projekcí, tentokrát už s obrazem. Zvláštní (a celkem netradiční) bylo umístění záchodů, které byly přímo pod plátnem, na kterém byly promítány bonusy. Na jednu stranu to bylo trošičku nešikovné místo pro toalety, na tu druhou to umožnilo každému návštěvníkovi získat okamžitou pozornost celého baru, když by bylo potřeba. Marek Dobeš pokřtil za asistence fotoaparátů DVD a když se vody uklidnili a diváci si našli svá místečka, chopil se mikrofonu a s dobrou náladou začal chrlit informace o filmu.

Jak už to tak bývá, ani Marek se nevyhnul problémům s aparaturou a tak si většinu času svého proslovu dobrovolně ničil hlasivky. Což se mu naštěstí neodrazilo na elánu, takže bez zaváhání komentoval, co se jen dalo a aby si to celé neužil sám, pozval si na provizorní podium šéfredaktora Ikarie Vlado Ríšu, který s láskou zavzpomínal na natáčení (především pak na bahenní lázně, díky kterým zombivci dostali tu správnou upatlanou auru). Dalším z těch sledovanějších hostů byl Ondřej Neff, který však k mé smůle stál přímo za mnou. Ve chvíli, kdy fotografové dostali záchvat po jeho momentkách, jsem oslepl a ještě zhruba následujících pět minut vymýšlel nové nadávky na úkor blesku. Na plátně se postupně vystřídaly zkažené záběry, dokument o vystřelení mozku, Izziho improvizace, skrytý bonus s paní maskérkou, která se tak trošičku zapomněla v záběru, hudební video a ještě několik dalších materiálů. Došlo samozřejmě i na kraťas Byl jsem mladistvým intelektuálem, který prostě nemohl chybět.

Aby nebylo divákům během večera smutno, dostali jako společníka tématicky krvavého Draculu, který si, jakožto sympatický nápoj, okamžitě získal pozornost omladiny. Především jedna mladá dvojice si ho oblíbila natolik, že poté, co došel (čekalo se na další zásoby) se z baru na několik chvil vzdálili. Došlo i na maskérskou úpravu několika účastníků křestu (nikdo ale neví, kým), a tak jeden z návštěvníků mohl po několika strnulých minutách konkurovat i těm nejotrlejším. Spíše než tématického zombivce připomínal osobu, které někdo symetricky vystřelil baňku inkoustu do tváře, ale výsledek byl každopádně cool! V malování náhodných obětí se pokračovalo i nadále, přičemž obětí byla tentokrát dámská polovička výše zmíněné Draculovské dvojice (její partner si mě za pomoci zuřivého žmoulání svých okrasních ústních náušnic prohlížel s jasnou otázkou v očích "co že to sakra dělám, že si prohlížím jeho starou a dělám si u toho poznámky!"). Čas plynul, místností se nesla uvolněná atmosféra, leč mírně deformovaná neustále se zvyšujícím teplem s čím dál řidším vzduchem a konverzace neztrácela na intenzitě. Štěpán Kopřiva (ano, to je ten hodný pán, co napsal scénář ChH), který též neustále někde pobíhal, dlouhou dobu nesundal svou indianajonesovskou bundu, za což mu patří můj neskonalý obdiv, protože já osobně jsem již po hodině vážně zvažoval kariéru exhibicionisty (a to jsem na sobě měl pouze košili a triko). V případě následných zdravotních potížích způsobených přehřátím organismu se rád Markovi (se svým právním zástupcem) ozvu, abych se mu za to patřičně odvděčil :)

Abych to celé shrnul, křest se nesl v příjemně uvolněném tempu (na čemž měla bezpochyby zásluhu i figurína s rozežranou lebkou), Marek Dobeš po celý večer neztratil nic ze svého elánu a i když bylo trošičku náročnější ovzduší, byla to akce, kterou by si žádný fanoušek mozečků neměl nechat ujít . Jinak bych rád podotknul, že během akce nebyl nikdo sežrán.

Tomáš "Hardy" Chvála