Posprodukční deník 16

aneb

Zombíci měli křtiny

Ano, tolik očekávaná akce v Abatonu už je za námi. Kdo se této generálky na premiéru filmu účastnil, odešel jistě plný zážitků. Výherci soutěže o vstupenky, čili Jakub Hložek, Jiří Wágner, Tomáš Filip a Dušan Dědeček rádi potvrdí. Kdo ne, ten se jimi může nasytit na následujících řádkách. Tak tedy do s chutí do toho:

Oslavencem večera byl originální soundtrack k Choking Hazardu, cédéčko nadupané těmi nejchytlavějšími melodiemi, které se ve filmu objeví. Doga, Seven, Dolores Clan, František Fuka nebo třeba Dr. P. P. představují jen zlomek potenciálu, jaký na té kulaté placce naleznete. Většina aktérů se křestu objevila osobně, mnoho se jich na něm účastnilo dokonce aktivně, i když nad ránem někteří postupně přecházeli do pasivity. Ale kdo by jim to vyčítal, že?

Celým pásmem provázel Kamil Švejda, na podiu se střídal s Dogou, Seveňáky nebo Blazem Bayleym a Doro, a hlavně ale moderoval křest samotný. Při něm mu na jevišti asistovali dva naši zombíci z plakátů, v civilu vážení to pánové Petřík a Beneš. První z jmenovaných se do role mozkulačného kmotra vžil natolik, že pokřtěné CD mrštil do publika, a Markovi, který si plánoval placku schovat na památku, zbyly jen oči pro pláč. Při pohledu na krvavý projektil mohlo být do pláče i opravdovému majiteli CD, který nám při počátečním zmatku na jevišti a absenci hlavní propriety zapůjčil disk vlastní. Druhý ze zombíků, Pavel Beneš krátce po křtu také odešel, hudba se mu sice líbila, ale raději si jí prý vychutná až doma ze soundtracku.

A pak už jsme se mohli bavit i my. Štěpán Kopřiva propadl kouzlu pěnivého moku značky Platan tak silně, že si na něj musel vypůjčit od Vladislavy "Faucvaj" Vojtíškové. Když u ní ale chtěl somrovat i Marek, zatvrdila se a víc nedala. Scenárista vybral vše. Odmítnutý režisér se pokusil žízeň zaplašit divokým pohybem, a v kotli kapely Immunology (dva hudebníci + fréza) předváděl skutečně barvité taneční kreace, ke kterým nutil i ostatní. Někteří ho skutečně napodobovali, ale když odhodil tričko a začal tančit polohambatý, poznal, že i loajalita štábu má své hranice.

Tvrzení, že je "naspídovanej", odmítal logicky znějícími argumenty, operativně při tanci řešil vzniklé problémy a své příbuzné Gábině Osvaldové (o kterémžto příbuzenském vztahu se dozvěděl až na místě) zabránil v pádu z nákladní rampy. Po krátkém rozhovoru s Martinem Svačinkou (alias Soudcem Dredem), který nám sdělil, že nemá problém s tím, že jsme mu někam při natáčení zašantročili videokameru, ale že by jí měl rád zpět, vypadal Marek už opět úplně normálně.

Že se blíží konec, jsem tušil už dlouho. Vlaďka Poláčková, která jakoby mávnutím kouzelného proutku zlikvidovala láhev nevyužitého šampaňského, byla prvním náznakem. Když přišel Petr Pečený s tím, že právě viděl UFO, a vyznal té samé Vlaďce kompliment slovy : "na natáčení sem tě nesnášel, bylas taková asexuální, ale teď seš kočka", bylo to jasné už všem. Zpívající právník dostal do ruky k podpisu ještě poslední smlouvu, a když nás ujistil, že "to klidně podepíše, ale jako právník nám říká, že ta smlouva je stejně na ho*no," rozešli jsme se do svých domovů. A někteří rovnou do práce.

A právě tam vznikly tyto řádky. Dobrou noc.

Petr Macek