Postprodukční deník 8

aneb

Febiofest

Podle původního plánu a smělých odhadů měl být letošní Febiofest význačným hlavně tím, že na něm měl mít předpremiéru film Choking Hazard. Inu, nestalo se tak, předpremiéra bude až na Finále Plzeň, to ale pražskému filmovému festivalu neubírá na důležitosti. Naopak, stal se jednou z našich met v honu za publicitou, a mimo jiné i požíračem nočních hodin, které by mnozí z nás raději věnovali spánku. Ale o tom až dále, nejprve několik stručných zajímavostí, více či méně vtipných historek, a také nastavíme zrcadlo moderní společnosti, která asi není zas až tak špatná.

Prvním faktem, o kterém bych se rád zmínil, je skutečnost, že Marek Dobeš je hlavou jedné z festivalových sekcí. Otrlé nepřekvapí, že se jedná o sekci Divné filmy. Jsou pouštěné z videa v jednom z menších sálů kolem dvaadvacáté hodiny večerní, a po Markově každodenním úvodu - ve kterém se jistě nezapomene zmínit o své připravované perle - následují nejrůznější divnosti. A že to jsou divnosti. Třeba dnes (úterý) je na pořadu film Galaktický gigolo, o němž Marek prohlásil že je to fakt síla. Musim se na to jít podívat, jinak neusnu.

Nejenom filmy je živ návštěvník festivalu. Tedy, ten vyvolený návštěvník. Vlaďka Poláčková se s Markem zúčastnila zahajovacího večeru pro pozvané osobnosti a následné... následného... toho, co bylo potom. Nebudu tady rozpatlávat, jak to dopadlo, osobně věřím že moje milá kolegyně ty podpisy celebrit ze svých nohou dostane brzy a lihový fix jistě pustí, chtěl jsem jen zmínit, že podobné akce mohou být i společensky náročné. Sám jsem se o tom přesvědčil o dva dny později ve Smíchovském pivovaru, kde se konalo takové volné pokračování. A konalo se fakt důsledně.

Všechny tyto akce Marek pečlivě využívá k propagaci Hazardu. Troufnu si tvrdit, že na Febiu je velice málo těch, kteří nebyli osloveni a neobdrželi letáček. V tom je Marek důsledný, a zásobovat informacemi netušící kolemjdoucí musíme i my ostatní. Ondynoj jsme se s Markem ve Slováči jen míjeli (on z práce, já k zábavě), dostal jsem do ruky štos letáků a byl jsem vyzván, abych před jeho očima alespoň jeden udal. Pokusil jsem se o jednu slečnu (co se materiálů týče), ale nechtěla (materiály). To jistě jen potvrdilo Markovy dohady o mé orientaci, z níž se mimochodem stal velice oblíbený objekt otázek a vtipů, takže už se bojim Kopřivovi zavolat, aby náhodou nebyl v koupelně. Někdy je jejich sugesce tak silná, že si sám nejsem jistej :-).

Pod vlivem sugesce se zřejmě také stalo to, že jsme s Vlaďkou Poláčkovou při placení v restauraci nedali spropitné (v rámci úspor), ale personál obdržel letáček se zombie myslivcema, a haldu jsme jich nechali i ve stojanu u dveří. Jednou to bude sběratelská rarita, takže vlastně vydělali.

A nakonec slíbené zrcadlo. Ukázalo se, že tolik pomlouvaní taxíkáři jsou velice slušní lidé a otcové od rodin. Stalo se následující: Marek se nad ránem vracel s kolegou z jednoho amerického festivalu (možná tam budeme) domů. Cizinec vystoupil, zaplatil svoji část cesty, ale vystoupil i Marek, přestože jeho bydliště bylo ještě o notný kus cesty dál. Taxikář se podivil.

Tak, a když jsme se přesvědčili o režisérových mimořádných morálních kvalitách, dobré duši pražského taxikáře a nezdolnosti produkčního triumvirátu, musím vás ujistit, že přesto všechno, anebo právě proto, práce na filmu pokračují zdárně a bez zdržování.

Ve zkratce:
Titulky autorů dodá Štěpán Kopřiva, hned jak přijdou je dáme na web, a pomocníci, kteří se v nich nenajdou, se u mě můžou připomenout. Jsme jen lidé, většina z nás je. I když, stoprocentně jistý si jsem jen u sebe.

Stále platí naše nabídka spojená s prosbou o pomoc, a také nemáme generálního partnera. Takže, jste-li hlavoun nějakého konglomerátu a čtete tyto řádky, věřte, že: "Velký Dobeš vás potřebuje!" (musíte si k tomu představit ten plakát se strýčkem Samem jak na vás ukazuje prstem. Pak je to vtipné)

Rubrika "Trocha bulváru..." se přejmenovala na "Patinovat!" Je to změna pouze kosmetická, odráží se v ní naše úcta k nesmrtelnému režisérovu výroku. A stejně jako ženy po plastice, také tato rubrika vám již zítra nabídne něco zajímavého.

Těšte se. Já se taky těším.

Petr Macek