2. TÝDEN

Tak jsme se už pěkně rozehráli. Jaroslav Dušek hrál, Honza Dolanský hrál, a všichni dohromady hrajeme Marku Dobešovi na nervy. Ale on nás zatím víceméně zvládá, a rukou diktátora nemilosrdně kočíruje. Někdy až moc nemilosrdněJ. Sorry, Marku, musel jsem to říct.

Díky náborové kampani podporované Františkem Fukou a Ondřejem Neffem se nám tady zatím prostřídalo několik desítek pomocníku, s větší menší životností či úspěšnosti. Celkově nám však každý kdo tu strávil několik hodin nebo dní velice pomohl. A ti, kteří se podřídili zákazu holení, si dokonce zahráli zombivce. On teď vůbec celý štáb nápadně připomíná výstavku před vedlejším stánkem se sádrovými trpaslíky a krakonošem.

Naše parta herců je pak ta nejpohodovější skupina lidí. Ne, nejsou to motivační kecy, oni sou fakt v pohodě. Od těch největších es po ty začínající talentované. Všichni už měli své velké scény, další je čekají, a zvládají je skutečně s bravurou. Velká pochvala patří především Aničce Fialkové a oběma Evám, které šíří dobrou náladu i v časných ranních hodinách.

A pak tu byl Robert Rosenberg, je poznat že ten muž už před kamerou stál. Zdatně sekundoval Kamilu Švejdovi i Izzimu, a vy se jen můžete těšit, v jaké roli ho v únoru uvidíte. Tak, a já si jdu dát své pravidelné čtyři hodinky spánku. Zatím nashle, a omluvte mě, že se z deníku stal občasník.

Petr Macek