Deník Zombivce - 7

Díky svému umění, nebo bůh ví čemu, jsem se mohl jako jeden z mála vyvolených zúčastnit exteriérového natáčení, jak jinak než v noci, a to v šílené díře na konci světa, kam vedla ta poslední cesta z těch posledních - Luka pod Medníkem. Z e-mailu jsem si vyjel mapku s návodem jak se tam dostat a v pátek, po celodenní šichtě jsem vyrazil. Cesta měla být dlouhá cca 50 kilometrů. Když jsem však na svém tachometru měl již 70 bylo mi to nějak podezřelém, tak jsem zavolal na tísňovou linku, která bylo připojena k mapce. Tam mi bylo vysvětleno, kde sem to špatně zabočil a s popisem nové trati jsem vyrazil tam, kam sem původně chtěl. Padesátikilometrová cesta se nakonec protáhla na více jak dvojnásobek a já musel volat ještě dvakrát, což dokládá, jaký je to zapadákov.

Po příjezdu sem byl nucen vyjet šílený kopec plný bahna, takže moje auto vypadalo jako kdyby mělo za sebou nejméně 4 "erzety" na rallye Monte Carlo. Když jsem na vrcholku kopce málem přejel kameramany i s jejich nádobíčkem, byl jsem nucen prokázat své umění volantu a na pětníku se otočit a najít si jiné místo pro zaparkování. Při následném rozhovoru z příchozivšími jsem se ujistil, že nejen já sem blb co nenajde cestu a taktéž pár dobrodruhů zkoušelo vyjet onen kopec.

Natáčení venku má jednu nespornou výhodu a jednu ještě větší nevýhodu. Tou výhodou je, že jste neustále na čerstvém vzduchu, tou nevýhodou je, že koncem října už začíná kolem jedné ranní dosti přituhovat a tak jsem nakonec s láskou vzpomenul na smradlavé sklepení motelu Zálesák. Utřel si kroupu u oka a jal se na sebe hodit další kus šatstva v domnění, že mě zahřeje. Na programu noci bylo točení scén Urdoušení houbaře, Vylézání zombie z hrobů a jejich Hromadný pochod. Někdo však musel ony hroby vykopat. Bylo jich celkem pět a jelikož nejsem zrovna manuelně zručný, ale hlavně se mi už nechtělo dávat do tohoto filmu další svoji oběť, tak jsem se schoval na verandě místní chatky, která sloužila jako maskérna a jídelna zároveň, a pustil se do hovoru se zombivci, kterým zrovna také rýč a lopata nic neříkali, ale nechtěli to zrovna v tuto chvíli režisérovi říkat. Když nám na verandě byla zima, tak jsme se rozhodli, že se vydáme podívat, v jaké fázi je natáčení.

Když jsme vyfuněli o několik metrů výše, zjistili jsme, že hroby jsou vykopány teprve tři. Tak jsme se já, Walker Procházka a doktor PePe (Petr Pečený) semkli do společenstva nekopačů hrobů, a na otázku jisté Vlaďky (ne Poláčkové), která chaoticky pobíhala po celém okolí, všechny buzerovala a úkolovala, ale nikdo jí nebral na zřetel, zda bychom nešli vykopat poslední dva hroby, lakonicky sdělili že určitě ne, a otočili se k ní zády, což z dnešního pohledu hodnotím jako hodně ošklivé. Na druhou stranu, když po vás někdo chce kopat hroby mezi stromy, kde je v půdě více kořenů, než flákačů v našem parlamentu, zas tak ošklivě jsme jí do zadní části zase neposlali. Chudák děvče nikoho na kopání nesehnala a tak jsme byli svědky osobní satisfakce všech zombivců, kteří museli přetrpět muka patinace a všech dalších ústrků. Do kopání se dal sám autor scénáře Štěpán Kopřiva, a když jsme se tak na něj dívali, konstatovali jsme, že když mu nepůjde psaní, tak se v klidu může živit kopáním za Telecom.

Po pečlivé přípravě scény se všichni zombivci nachystali. Pět vyvolených bylo položeno do hrobů a zasypáno listím. Díky okolní tmě a opravdu dobrému maskování co chvíli nějaký ten zombie pohřbený pod listím zaječel a to když mu nějaký dobrák stoupl na nějakou část těla. Marek najednou zavelel, že budeme točit, všichni jsem zaujali startovní pozice a na "akci" vyrazili dle pokynů. Když jsem scénu viděl na KOPRu, byla fakt úžasná a myslím, že v kině budete mít hluboký kulturní zážitek.

Nad ránem, kolem čtvrté hodiny, když už slunce klepalo na nebeskou bránu jsme ještě stihli natočit jak zombie pochodují ve dvou šicích a na určitém místě se scházejí v jednu velkou skupinu mozkožroutů, která si jde razantně za svým, a to vyplenit to plémě lidské do motelu Halali.

Konec šlus. Vyšlo slunce, všechno se zabalilo a já si mohl už definitivně oddechnout. Natáčení pro mě skončilo. Byl jsem ještě od rejži pozván na tradiční dotočnou a na premiéru, která měla být původně v únoru, ale díky kvalitě tohoto díla musela být přesunuta na polovinu dubna. Takže přátelé, v dubnu všichni hromadně, disciplinovaně, v řadách za sebou, hurá do kina na megahit letošního roku C H O K I N G H A Z A R D ! ! !