Postprodukční deník 11

aneb

Dělili jsme zrno od plev!

V neděli večer se v pražském klubu Kain odehrála avizovaná akce, na které Marek Dobeš poprvé představil trailer (od pondělního rána si ho můžete stáhnout třeba tady; Trailer stříhal fachman z HBO Jarda Fuit, kterého nám dohodil Michal Hýka, a jistě uznáte, že je na něm znát letitá profesionalita.), seznámil nás s videoklipem který poběží na hudebních televizích, a promítl nám svůj kraťas. Kdo se nekoukal, ten byl lump. Vizuální degustaci posléze nahradila decibelové bomba v podobě kapely Seven, díky které od té doby mohu žít v klidu a míru, protože mi praskly ušní bubínky :-).

Ti, kteří nepřišli, a nemají omluvenku, jsou označováni jako nevěřící, neboli plevy. Přišlo o mnoho zajímavých událostí, ale má jemnocitná duše neodolá, a podělí se s o ně s vámi. Tak tedy, co se všechno stalo: Jak někdo zmínil i v diskusi, mezi zrna se zařadil i Robert Rosenberg. Poskytl nám rozhovor o natáčení (tohohle filmu, ničeho jiného!) speciálně pro naše stránky, a protože přišel pozdě, dlouho zůstal. Šel rovnou z práce, doprovázela ho jistá slečna, která vedle energií nabitého herce vypadala značně vyčerpaně. Takže nekecal.

Unaveně vypadal také režisér, přestože s Robertem patrně nepracoval (alespoň to předpokládáme). Šel rovnou z postprodukce, kde se tahá zvuk z datek a jede se durch. Výsledkem bylo, že na otázku Aničky Fialkové "Kdy se opět sejdeme nad další prací při postsynchronech" slyšel jen polovinu věty a protože nabyl dojmu že se Anička pídí po další roli odtušil, že až po premiéře. Zmatené Aničce jsem až já musel vysvětlit, že Marek není idiot a postup výroby filmu alespoň zhruba ovládá. I pro vás ostatní, je skoro jisté, že postsynchrony stihneme ještě před premiérou :-).

Jako poslední zásah do černého toho dne, Marek odešel za vřelého loučení s ostatními ze sálu, aby nechal poslední zbylou kameru JVC, kterou na rozdíl od její kolegyně nikdo při natáčení neukradl, ležet bez dozoru na baru volně k dispozici, kde jí zachránil pohotový Martin Preiss.

Zpěvák metalové skupiny Arakain Petr Kolář viděl film "Byl jsem mladistvým intelektuálem", a posilněn fernetem neustál jeho závěrečnou scénu. Naposledy byl viděn jak prchá z místnosti s křikem, že viděl Michala Davida.

Megalomanie Marka Dobeše dostoupila vrcholu, když se začal u produkční Vlaďky Poláčkové, i přes svoji únavu, vehementně dožadovat role v jejím krátkém filmu, který opustil jistý padesátiletý herec. MD tvrdil, že on zahraje cokoliv, včetně stáří. Dokladoval to svojí rolí muže v klobouku s Libuškou Šafránkovou po boku. Snad by měl i úspěch, kdyby Vlaďce nezazvonil telefon a pomoc jí nenabídl Bořivoj Navrátil. Dobeš okamžitě začal tvrdit, že zahraje i jeho, ale to už věděl, že prohrál. Cenu útěchy mu pak nabídl tvůrce nového klipu Monkey Bussines Adrian Kukal, který Markovi slíbil roli muže v dlouhém koženém plášti, který bude bránit lidem v nástupu do metra. Podobným hereckým úkonům se obvykle říká kompars, ale co byste taky chtěli od ceny útěchy, ne?

Moje maličkost toho víc nezaznamenala. Ano, skutečně jsem šel spát, ale měl jsem chřipku a vůbec. Tak jsem taky trošku pleva, no bože! (neplést s Josefem Václavem Plevou, přestože píšu bezmála stejně dlouhé knihy jako on :-))

A nezapomeňte, že dnes večer zařve Český lev hlasem Kamila Švejdy, tak koukejte na ČT!