Postprodukční týdny 3

aneb

Fotili jsme plakáty!

Nostalgie je slovo, které se nám nejčastěji spojuje s věcmi jako jsou černobílé fotografie nebo návratem do míst, kde jsme dlouho nebyli. Pakliže se několik dospělých lidí sejde v neděli za účelem potření se bahnem a nalokání se několika litrů sladké krve, slovo nostalgie pomalu vytlačuje pojem šílenství.

Ano, je to skutečně tak. V ateliéru renomovaného fotografa Radovana Šubína (kterému speciálně kvůli tomu muselo být vystavené honitební povolení) se sešli následují: 3* zombie v pořadí Karel "Netopejr" Petřík, Pavel Beneš a Dezider Hajnovič, 1x Jaroslav Dušek, Honza Dolanský a Eva Nadaždyová. Přirozeně, bez pevného vedení by se toho moc neudělalo, a tak tu byli i Marek Dobeš a Martin Preiss, aby supervizovali estetické sladění výše zmíněných. Výkonná pak byla produkční složka ve složení Vlaďka Poláčková a moje maličkost. Přeci jen, někdo pro tu pizzu a kafe dojít musel.

Začalo se zcela nekřesťansky v osm hodin ráno (v rámci politické korektnosti - jiná náboženství to údajně také neschvalují). Úderem celé neochvějná ruka Petra Fadrhonse vrhla na obličej rozespalého herce první dávku běloby, slizu a latexu, a mohlo to trvat tak zhruba do deseti, než byli tři zombivci připravení na focení. Říkám mohlo, protože já dorazil až kolem jedenácté a teprve od té doby mohu podávat informace z první ruky. Ti, kteří se zeptají proč jsem dorazil tak pozdě, mohou být uspokojeni vědomím, že jsem spal. Tou dobou dorazili i ostatní hvězdy, v čele s Jaroslavem.

Zatímco zombivci se s radostí patinovali, a pak ještě víc patinovali a cizelovali, do maskérovy ruky se dostali i ostatní. Neunikl ani dr. Reiniš, který se musel ostříhat zpět do své pětimilimetrové podoby. Chvíli jim při tom krátil Marek, a vyprávěl jim slavnou historku o Miniconu a Štěpánově bonmotu. Vypointoval to oznámením, že jeho matka, žena prostá jakékoliv jízlivosti, se ho nevinně zeptala, jak je to s tou homosexualitou ve filmu. Moje naděje, že tato historka zůstane pouze mezi těma dvěma stovkama návštěvníků naší přednášky, vzala za své. Poté, co mě Jaroslav uklidnil a ujistil, že se opravdu není za co stydět, začalo fotografování.

Ten, kdo má zkušenosti pouze s automatem na pasové fotografie v metru, by byl překvapen. Kotelnická atmosféra si s ničím nezadala se samotným natáčením. Herci byli mohutně povzbuzováni aby vyplodili ty pravé grimasy a fyzicky náročné byly zejména jejich polohy. Po skupince následovaly dvojice. Ať už to zní jakkoliv. Pochopíte, až to uvidíte na tramvajích. V rámci této části kampaně se pokusíme zajistit i odpovídající maskování řidičů MHD, ale nevkládám příliš naděje v pochopení Dopravního Podniku.

A nyní ve stručnosti:

Na naše stránky vedou cesty různými způsoby. Jejich správce mě informoval, že mezi výrazy které vás ve vyhledávačích odkážou k nám patří i palicka na maso a bratrstvo neohrožených (teď jsem to kontroloval a palicka na maso už neplatí, nicméně s bratrstvem neohrožených se na seznamu ve fulltextu možná ještě chytnete - pozn. webmastera). Pamětníci zaniklé rubriky Diváci sobě vědí proč. Samostatnou kapitolou je i pokus nějakého smělce, hledajícího informace o čerstvém milionáři Martinu Preissovi. Našel místo něj našeho kameramana, takto bratrance hledaného.

V jedné knize vydavatelství Netopejr vyšla reklama zvoucí do kina na Choking Hazard, oznamovala však tento trhák na jaro 2003. Tento překlep způsobil lavinu dotazů dožadujících se informací, jak to že film už je hotový a diváci o něm nevědí. Omlouváme se, a doufáme, že se z knihy stane sběratelská rarita :).

Premiéra je definitivně stanovena na 15. dubna 2004. Čekání bude stát za to.

Petr Macek, 1. 12. 2003