![]() |
![]() |
![]() |
![]() |
![]() |
![]() |
![]() |
||||||||||||||||
![]() |
![]() |
![]() |
![]() |
|||||||||||||||||||
![]() |
![]() |
![]() |
![]() |
![]() |
![]() |
|||||||||||||||||
![]() |
![]() |
|||||||||||||||||||||
![]() |
![]() |
|||||||||||||||||||||
![]() |
![]() |
![]() |
||||||||||||||||||||
![]() |
![]() |
|||||||||||||||||||||
![]() |
![]() |
![]() |
![]() |
![]() |
![]() |
|||||||||||||||||
![]() |
![]() |
![]() |
![]() |
|||||||||||||||||||
![]() |
![]() |
Pan Michal Jeřábek je perfektní zombie. Letitý výcvik z amatérské scény, hustý plnovous, na hlavě vlasový polom v posledním stádiu. Jak by potvrdil Bruce Willis, testosteronu za tři vlasaté.
Scéna, ve které jej zprava do leva Nedobyl, Verner a Měchura zafáčují prostěradlem jako egyptskou mumii ozvláštněnou roubíkem medvídka v ústech a zatáhnou na něm uzel se točila jak jinak nad ránem. Na panu Jeřábkovi však únava nezanechala stopu větší než rozpité kávové zrnko. Sešněrován bílými kusy natrhané látky se zmítal jak vyspídovaný punker v posledním pogo tažení. Menším problémem byl ale nevyslovený tvůrčí záměr režiséra, který si představoval výrazně odstupňovanější proces pacifikace zombivce. Fáze jedna: zombivec zuří, fáze dva: zombivec je zneškodněn, fáze tři: zombivec je udolán. Fáze tři vyžadovala lehce zvláčnělou mrtvolu projevující život už jen náznakově. Jenže očekávat únavu od pana Jeřábka, herce nerozlišujícího v nasazení mezi Národním divadlem a Dolním obřístvím, je zásadní chybou. Obzvlášť když v Národním zatím nebyl.
Pan Jeřábek se zmítal. Herci na něm utahovali prostěradla po celé délce uniformované postavy. Režisér seděl u svého monitoru ve vedlejší místnosti a hlavou mu běžel rafinovaný řetěz úvah. "Schválně neřeknu stop a on zvadne." No, spíš to byl řetízek než řetěz. Od toaletního splachovadla jak se vzápětí ukázalo.
Zhruba po dvaceti minutách nepřetržité akce pan Jeřábek nejprve zbledl, pak zbrunátněl a posléze začal s imitací přezrálých borůvek.. Vypadalo to na infarkt, režisér nevydržel s nervy a zařval stop.
Herci povolili prostěradlové sevření, pan Jeřábek vydávil medvídkoroubík a zhroutil se na podlahu. "Kch, krch. Promiňte. Já se omlouvám. Ono už to déle nešlo. Moc se omlouvám." Dávil slova pan Jeřábek. A jedno z nejnašponovanější prostěradel mu ladně opustilo ohryzek zanechávajíc po sobě nezaměnitelný otisk striangulační rýhy. Režisér si na svém monitoru tak nějak nevšiml, že herci díky kusu látky sklouzlému na krkavici pana Jeřábka... Co to budeme okecávat, málem jsme ho uškrtili.
(c) Ghoti a Zdenek Trinkewitz
Při tvorbě těchto stránek nebyl (AFAIK) zraněn
ani zabit žádny myslivec.