Divácké přijetí Deník z natáčení Postprodukční týdny Premiérový deník Deník zombivce

Patinovat!

Spát, postel, blažená horizontalita

Pokud se něco stalo leitmotivem natáčení filmu Choking Hazard, potom to byla neustálá potřeba spánku. Projděte si zombivcův deník, deník řidiče, patinovat, tam všude najdete odkazy na ten typ únavy, která se zadírá do kostí a spojuje víčka rychlostí vteřinového lepidla. A také na jejího úhlavníka protivníka - budíček. Dříve nebo později ochutnal obého každý, kdo strávil na place víc než 24 hodin.

Petr Macek: k hrdinovi Legendy o spícím produkčním není potřeba nic dodávat. Snad jen poukažme na zvrácený zvyk jeho spolubydlících Štěpána Kopřivy a Karla Comy, kteří ho tvrdě spícího s oblibou obraceli na břicho a čekali kdy se začne zabořen tváří do polštáře dusit.

Martin Preiss: kameraman spal na pokoji s produkční filmu. "Budu spát s produkční, nic za tim nehledej, nechci čichat nějakýho smradlavýho chlapa." U nich na pokoji to vždy vonělo. Martin Preiss prokázal své estetické cítění i ve vizuální oblasti. Do postele se převlékal do dlouhé beduínské kefy a na hlavu umisťoval spací čepičku.

Marek Dobeš: řešil spánek přes den klapkami na oči přitaženými k hlavě šátkem a betelnými špunty v uších. Problém nastal po jednom dni volna, který završil kontinuálním sedmnáctihodinovým spánkem. Jeho návrat do pracovního života by nezabral víc než obvyklou minutu cloumání ramenem, strhávání šátkových fáčů z obličeje a svícení baterkou do očí. Ano nezabral by víc než minutu, kdyby se omylem na pokoji nezamknul. Intenzivní bušení na dveře pak obnášelo přesně hodinu, než se jej podařilo navrátit do procesu.

Jaromír Kalina: dokázal totéž co Marek Dobeš i přesto, že se nezamknul. Několik lidí s ním chodilo po pokoji a zkoušelo na jeho mrtvé spící tělo nejrůznější budícící triky než se po hodině probral. Nutno přiznat, že zhruba polovinu tohoto času zabrala jím doporučovaná metoda buzení shrnutá do věty "Pořádně se mnou zatřepej a pak uskoč." Několik budících pracovníků totiž na začátku natáčení schytalo pravý hák, instinktivní to reakci šlachovitého steadicamisty na návrat do bdělého stavu.

Jan Dolanský nežádal pro sebe žádných výhod a obvykle spal spolu se štábem v zázemí na dvou sražených křeslech. Výsledkem byla nejen promo akce Petra Macka, který jej tak spojil v zákeřné reklamě s hrníčkem Nescafé. Výsledkem bylo také antihvězdné probuzení stran jednoho z pomocníků, který sladce spícího herce shodil z křesílka se slovy "Deš točit, vole." Pomyslný Matterhorn mezi procitáními mu však přivodil režisér, který jej do vertikální polohy uvedl kontaktem svého jazyka s jeho obnaženou kostrčí.

Karel Coma: pomocný režisér usnul pod otevřeným oknem a několik dní se pak kroutil bolestí od namrzlé páteře.

Eva Nadaždyová: coby Klára Hanušová usnula přímo v záběru, na plátně si nenechte ujít pohled na její zavírající se oči při scéně u mrazáku.

Eva Janoušková: hrát Ivanu Křenovcovou znamenalo být Ivanou Křenovcovou. Pak přicházejí rána, kdy hlava na blízké benzínové pumpě těžkne nikotinem a osamnění dívky, která potkala až příliš mnoho mužů za jednu jedinou noc.

Jaroslav Dušek: vyznačoval se schopností usnout na povel během nanosekund a po patnácti minutách hlubokým spánkem osvěžen odevzdat plnohodnotný výkon. Když do výsledného času zakalkulujete jeho zálibu v dlouhém až půlhodinovém oblékání se do kostýmu, potom získáte ideálního herce pro noční natáčení.

Ondřej Neff: spal pro jistotu už v kostýmu (jen v krajních případech odkládal dlouhý pogumovaný plášť vedle lůžka) aby u něj nedocházelo k časové ztrátě v jeho našlapaném harmonogramu. Krizi zažil pouze jednou, kdy po celonočním spánku mimo pohodlí domova zjistil, že ten den nad ránem bude natáčet pouze sedm sekund.

ACEman: bytosti starající se o kameru známí též jako ACEmani (na obrázku model Křemílek) jsou, ačkoli se to člověku pohybujícímu se v jejich nadlidsky digitálním světě nechce ani věřit, také jenom lidé. A noční kamerová hlídka na posteli je občas až příliš svůdná svojí lákavou horizontalitou...

Tomáš Paleček: osvětlovač usnul až cestou z placu, bohužel zrovna za volantem dodávky plné osvětlovací techniky.

David Herák: usnul vedle Tomáše Palečka na sedadle spolujezdce ještě o něco dříve a proto ho také dříve probudilo bubnování kol o bezpečnostní pás na silnici.

Michal Šroubek: druhý osvětlovač usnul v průběhu natáčení a než se zjistilo odkud přichází do zvukařových sluchátek tenké chrápání, stačil Václav Filáček přesvítit celou scénu aniž by mohl režisér namítat, že se tak zdržuje natáčení. Příkladná spolupráce.

Václav Filáček: hlavní osvětlovač nespal vůbec. Pochvaloval si geriavit a přes den hrál na blízké chatě kuželky. Od něj pochází několik rčení: 1. Václav je jen jeden. 2. Budu tady běhat jako čičetka. 3. Vy ste štáb fakírů. Ty taky nespěj ani nejedi.

Čest všem, kteří si platili ubytování na pokojích, čest všem, kteří spali na tvrdé zemi pod medvědí kožešinou a nestrhli ji pod sebe, čest všem, kteří spali až přes den ve svých zaměstnáních. Václav Filáček stále žije, pracuje a nespí. Geriavit na něj nemá žádné vedlejší účinky. Doporučujeme ho všem.