Patinovat!

Vztek zombivce profesionála

Luka pod Medníkem, 0.17 ráno. Skupina mužů v mysliveckých uniformách kope svoje osobní hroby v lesním porostu. Mají si do nich lehnout aby mohli před kamerou vstát. Pozitivum: konečně se zahřejí. Negativum: nevěří, že v půdě prošpikované kořeny se dá něco vykopat. Možná důlek na cvrnkání kuliček, ale určitě ne hrob pro dospělého muže. Takový hrob má metr a půl do hloubky a tímhle místem se žene snad polovina všech kořenů lesa. Všichni vědí, že je to mission impossible.

Nenávist k režisérovi, který toto místo vybral (kameraman překvapivě zapřel svůj podíl na kreativních rozhodnutích filmu) kulminuje s každým sukovitým kořenem. Po třech hodinách usilovné práce se uniformy přilepily na těla a tváře získaly sinalý nádech. Důkaz, že muži i hroby jsou připraveni. Několik obdélníků hladově zívá do noci. Ještě motivační proslov režiséra: "Já věděl, že to půjde" a může se ulehnout.

Občas je příjemné složit kosti do lesní půdy. Zvlášť když v nich ve tři ráno máte několik hodin usilovné práce. I spisovatel Jiří Walker Procházka, známý jako JWP, se sklání ke své poctivě vykopané jámě. Neulehne. Kameraman se opět nenápadně přihlásil o svůj podíl na kreativních rozhodnutích filmu. Režisér opět informuje štáb. JWP ze svého hrobu vstávat nebude, vysoké postavy, bude se plížit zpoza vzdáleného stromu vpravo. A laskavá náruč lesního hrobu přijme do své měkké listnaté podestýlky rezervu - komparsistu spícího do té doby v zázemí.

JWP skřípí za svým stromem zuby. Je profesionál a natáčení neohrozí ani oprávněnou inzultací. Ale má vztek. Zombivcův vztek. Na dotočné pak bylo možno spatřit vysokou postavu jak krouží kolem režiséra a stále dokola opakuje svoji mantru. "Tys mě vyhnal z hrobu. Zombieho z hrobu. Co může být horšího? Vyhnal si mě z hrobu. Mě zombieho si vyhnal z mého hrobu! To ti nezapomenu."

A režisér ví, že zombivci na svůj vztek nezapomínají.