Cesta za plechovým hrníčkem

To si takhle v práci klidně pracujete (brouzdáte netem světem) a narazíte na inzerát který shání pomocníky na natáčení filmu. Kuknu na jména která za tím stojí a říkám si, to by nemuselo být špatné! Napsal sem na udanou adresu že 2 - 3 dny bych mohl být k dispozici - chyba - jsem v tom doposud.

Zanedlouho se ozvala produkční jestli bych nemohl plnit funkci řidiče, říkám no problém, ale musím být každé ráno v půl deváté v práci. Vlaďka praví v pohodě - chyba. Sraz byl na Flóře. Po chvilce přistoupil nevyspaný produkční v bílé čepici (všichni tušíte kdo - ano je to ON) a vedl nás k mercedesu. Po chvilce trápení prvního adepta který se nerozjel jsem usedl za volant a už jsem u toho zůstal. Po malém bloudění po Praze (v okamžiku kdy jsem převzal řízení jsem byl v Praze 2 měsíce a pohyboval jsem se výhradně MHD) jsme vyrazili směr KV, vlastně Zálesák. Po příjezdu jsem byl představen filmujícím veličinám a začal se pídit kde teda budu spát - další chyba.

Za nějakých 10 minut přiběhl Marek Dobeš jestli bych nemohl dělat rekvizitáře, po chvilce jsem se staral už o kostymérnu dole ve sklepě a než jsem se rozkoukal vrazily mě do ruky klapku, scénář, nějaký deník ve kterém jsem se vůbec neorientoval, a bylo mi oznámeno že jsem skript.

Říkám si, jednu noc to nějak vydržím, ale když to trvalo týden tak jsem usoudil, že bude lepší si vzít dovolenou, protože bylo čím dál víc obtížnější ukrývat spánek v práci před zákazníky... . Jakmile to produkce (chyba) zjistila, začal jsme plnit úkoly v době, kdy ostatní členové štábu klidně vyspávali v Zálesáku. Jezdit (bloudit) po Praze, couvat jednosměrkama a prakticky neustále porušovat dopravní předpisy atd.. Potom přijedete zpátky na natáčení a říkáte dorúžova vyspanému režisérovi: "Marku jsem ospalý a unavený, tudíž jdu spát." Dostalo se mi lakonické odpovědi: Z čeho??? Začal sem ho nenávidět.

Cesty samotné byly veselé, zahrnovaly srážení policistů, překračování rychlosti o 100%, probírání samotného natáčení (pomlouvání režiséra), stesky maskérky...

Po nějakém čase jsem byl vítán slovy: "ahoj Mariane koho jsi dneska zapomněl?!!!" Kouzelný byl s tím související telefonát:

"Ahoj Štěpáne nevíš kde je Marian?"
"Sedí tady vedle mě." (v Zálesáku)
"Ale já jsem na Flóře!" (Petr)...

Ke konci mne už nepřekvapovalo buzení ve 3 ráno ze slovy musíš rychle do Prahy pro datku, ale ať se to Marek nedozví apod. Když už mi lezli na nervy, tak jsem se bavil tím, že předstírám spánek za volantem:-))

O natáčení v Lukách se raději nebudu zmiňovat, vztek je ještě příliš čerstvý (ahoj Marku). Když se měla točit poslední noc tak jsem zaslechl debatu části štábu, která domlouvala přepravu, a dozvěděl jsem že tam budu taky??? Neměl jsem chuť se bránit, měl jsem ještě strhlá záda z toho, jak jsem tahal Richarda Sachera po Smíchově při focení....

Několik rad závěrem:

NIKDY nezapomeňte na maskérku, jinak si uděláte velmi nebezpečného nepřítele :-)
NIKDY nevěřte panu scénáristovi že ví kde bydlí. Neví to.
NIKDY nejste dostatečně napatinovaní a stejně se na Vás nedostane. (ahoj Marku)
Nezašívejte se, stejně Vás najdou
Odmlouvejte
Buďte drzí
Část štábu stejně jezdí stopem
Naučíte se jezdit jako... po Praze

Pár vzkazů:

Vlaďce - komunikátor byl v autě!!!
Druhé Vlaďce - bylo to fajn, jezdit v dopravní špičce s jednoho konce Prahy na druhý

pro Štěpána - na Teplice, ne doleva
pro Petra - kašli na ni, zapijeme to
pro Martina - dík za mapu :-)
pro Marka - bylo to fajn, ale kopce fakt nenávidím...
Pro všechny ostatní jsem rád že jsem Vás poznal a doufám že se zas někde potkáme...

Marian