Premiérový deník 2

aneb

Kupředu zpátky!

Dnes jen stručně o veselé návštěvě Plzně, kam jsme se v pondělí delegovali ve složení Dobeš, Macek, Sacher. Byla totiž zpátečnická. Náš řidič Michal dostal dispozici zcela jiné auto, než na jaké byl zvyklý, a to mělo zpátečku na heslo, které mu nikdo neřekl. Už od prvních metrů bylo jasné, že to bude drhnout. Museli jsme vycouvat na hlavní. Zážeh, dvakrát to cuklo a zhaslo. My, otrlí už z dob Aničky Fialkové, která má tendenci nebezpečně se svým vozem přibližovat k zadním kapotám automobilů před ní, jsme nezmatkovali. Naopak, těšili jsme se na večer.

Po úspěchu na festivalu Finále Plzeň jsem neočekávali ovace větší než slavnostně nastoupený špalír prvňáčků s několika fáborky ozdobenými mrtvým jelenem. Proto jsme náš návrat do metropole piva, které nepiju, pojali ve skromném duchu, a rovnou od bran města zamířili k místnímu rozhlasu. Bylo totiž skoro jisté, že tam nějaký bude. Nu, hledali jsme ho poměrně dlouho, vyrobili několik dopravních přestupků a couvali jsme. Zážeh, dvakrát to cuklo a zhaslo. Ale nakonec jsme rádio našli, a za velkého přemlouvání jsme se uvolili poskytnout interview.

Ve zbytku času před začátkem promítání v kině Eden a setkáním s novináři Marek rozhodl navštívit místní vysokoškolské koleje a vylepit něco plakátů. Jeli jsme. Zážeh, dvakrát to cuklo a zhaslo. Michal se konečně naštval, od té doby couval prudčeji a osvědčilo se to. Zavládla spokojenost. Na kolejích jsme spatřili vzorně vyskládané pohlednice s motivem filmu, a studenti nás informovali, že už se těší, až si film stáhnou ze sítě.

Takže docela úspěch. A mohlo to být ještě lepší. Když si Marek u sebe před barákem bral věci z kufru auta, trochu jsme na něj pozapomněli a s odpichem vystartovali. Překvapený režisér zůstal stát uprostřed noční silnice s rukou napřaženou do míst, kde ještě před vteřinou byl popruh jeho tašky.

Škoda že Michal necouvnul, když to měl tak pěkně nacvičené. To už bychom se příště nikam trmácet nemuseli :-).